Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 5.díl

Strom života – Mem

    Písmeno Mem je druhým z trojitých znaků. V uspořádání kosmu by mu náleželo místo představující hmotnou část. Nikoliv však pouze v onom uchopitelném pojetí, ale všechny hmotné projevy prapůvodního éteru. Jsou to barvy, zvuky, částice. Ne náhodou proto v esoterice náleží k písmenu Mem živel vody.

    Možná bude pro některé čtenáře překvapivé, že prastaří esoterici, považovali barvy, nebo slova za hmotnou skutečnost. Jenže ono se nejedná o hmatatelnou formu skutečnosti, pouze o její hmotný projev. Což znamená, že chápali vesmír jako mnohovrstevnou substanci, kde hmota vzniká na základě události a jde tedy o výsledek určitého děje, který může mít různou formu, ale podstata je shodná. Naše vnímání skutečnosti bývá často postaveno na pouhých předpokladech a tak o jemnohmotných projevech reality uvažujeme v rámci nehmotných jevů. Díky tomu si následně ani neuvědomujeme, že právě tyto jemnohmotné prvky utváří převážnou část naší reality. A co víc, že ji i zásadním způsobem ovlivňují. Pro pochopení magie, je však poznání původního modelu skutečnosti nezbytné. Protože právě skrze něj se dostáváme k poznání příčin a následků našich skutků. Nikoliv pouze onou formou karmických dluhů, ale z pozice bytosti, která realitu utváří. K tomu je však nutné pochopit, že nám magie naši životní cestu, ani karmu nedovolí opustit. Pokud se tedy chceme po této stezce vydat, musíme nejprve vyrovnat všechny své dluhy. Je to cesta nejhlubšího sebepoznání a očisty, která nás osvobozuje od hmotné závislosti i konání karmických závazků. Cesta čisté lásky a moudrosti.

    Když se na tuto planetu v pradávných dobách mágové inkarnovali, přicházeli jako čisté a vznešené bytosti. Přinášeli světlo a jejich úkolem bylo napomáhat lidskému vzestupu k dovršení duchovní plnosti, aby se na konci věků mohla lidská bytost povznést nad hmotnou úroveň existence. Jenže během času ve svém poslání selhali. Nemá smysl rozebírat důvody, proč se tak stalo. Jejich třpytivá hvězda pohasla, a oni sami byli lapeni v kole karmy. Po dlouhé věky byla magie skládána z pouhých střípků, aniž by se vrátil byť jen jediný skutečný mistr. Až do času Ježíše, který přišel očistit to, co bylo zhanobeno a zvěstovat budoucí návrat ducha stvoření. Snad nadešel ten čas, kdo ví.

    Prapodstatou kosmu je neprojevená úroveň, které říkáme éter. Tato úroveň prochází celým kosmem a je obsažena ve veškeré hmotě i volném prostoru. Prastará nauka nám říká, že jednotlivé části éteru se projevují skrze událost. Takže pokud vyslovíme slovo, neutvoříme pouhý zvuk, který pohybuje vzduchem, ale utvoříme určitou jemnohmotnou skutečnost, která se stává součástí reality.

    V čase mágů se užívalo jemnohmotných forem velmi často k různým účelům. A ne vždy se jednalo o cestu duchovní a ušlechtilou. Proto ostatně člověk musel dojít až na nejzažší mez, aby poznal, že zlo v samotném důsledku nikdy nepřinese užitek. To byl také důvod, proč během naší historie žádná civilizace nedosáhla trvalého vzestupu. Pokaždé kdykoliv dosáhne na ona skrytá tajemství, použije je k jedinému účelu. Je to takřka už trapné, ale je to i jeden z oněch faktorů, který rozhoduje i o naší budoucnosti. Stojíme před branou velkého poznání, ale také se za ní může ukrývat smrt. To podle toho, s čím se rozhodneme do ní vstoupit.

    U předcházejíciho článku jsme uvažovali o faktoriálu, jako o rovnoměrném přechodu z jednoho nejzazšího konce k druhému, který oddělíme na určitý počet částí. Takto vytvoříme základ, jehož vzájemná kombinace se děje na základě odstínů, tónů apod. V našem pojetí by se z tohoto základu utvářeli citové projevy. U Mem se toto dělení rozšiřuje do hmotné oblasti a vytváří další vlastnosti. Barvy, zvuky. Těm by odpovídala mysl.

    A právě vlastnosti jsou to, oč nám jde. Právě na nich je postaveno jak utváření, tak také vývoj. Slovy Sefer Jecira: „On je vyryl, vytesal, a obměnil.“ Způsob vlastností je obsáhlé téma, které v žádném případě nelze opomenout, protože bez něj povahu ani podstatu magie nepochopíme. Přesto jej poněkud zjednodušíme, protože smyslem těchto článků není vyučovat, pouze ukázat cestu. Každá vlastnost představuje určitý projev reality. Naše mysl jednotlivé části spojuje za účelem vytváření schopností. Každá schopnost je ve vztahu k ostatním vlastnostem opět pouhou vlastností, kterou jde dále spojovat a zaměřovat do konkrétní oblasti. Jejich spojování tedy vždy zahrnuje konkrétní cíl, kterému své snažení podřizujeme. Utváříme takové schopnosti, které odpovídají obsahu našeho myšlení.

    V konkrétním životě spojujeme vlastnosti, jako laskavost, tvořivost, marnotratnost, nenávist, přímost atd. Ty svým přístupem tříbíme a čistíme, aby se z nich stal klenot, nebo to druhé. Následně je spojujeme a dosahujeme schopností utvářet realitu odpovídající úrovni schopností. Ačkoliv to zní jednoduše, je právě tohle nejtěžší úkol našeho života. Zvolit ty správné vlastnosti a z nich tvořit to co jsme. Pokud žijeme v materiálním světě, jdou naše schopnosti tímto směrem. Jsou postaveny na základech získat, vlastnit. Pokud jdeme duchovní cestou, jsou naše schopnosti o utváření.

    Pojetí čtyř elementů spojuje jednotlivé složky podle principu jejich podstaty, země, voda, oheň, vzduch. Další dělení je pak hmota, city, energie, mysl. Další dělení je skutečnost, vlastnost, schopnost, tvořivost. A tak je možné pokračovat. Pokaždé kdykoliv použijeme určitou úroveň živlů, stávají se zjevné další kombinace, a další úrovně naší existence.

    V těchto úvahách se snažíme získat princip utváření, podle kterého dokážeme sestavit svůj vlastní klíč k bráně poznání. Je proto dobré si uvědomit nikoliv popisovanou skutečnost jako takovou, ale způsob, kterým myšlenka sama vzniká. Protože o tom je oněch deset neuchopitelných cest. Pokud se díváme na strom života, potřebujeme jako klíč slůvko cnost. Což je ona vytříbená schopnost, přinášející nám povznesení a hluboký prožitek souznění s Božím řádem.

    Každé duchovní učení, se kterým se setkáte v sobě nese určitou ideu a snaží se poukázat na své přednosti. Vždycky je dobré si uvědomit onu základní poučku, že skutečně dobré duchovní prostředí je neovlivňující. Nesnaží se vás nabádat k přijetí jakéhokoliv učení, ani směru, kterým je nutné se vydat. To proto, že všechny poznané částečky pravdy musí vést k vám samotným. Mají vám ukázat čím jste, a jak sám se sebou pracovat k dosažení svého zvoleného cíle. Cíle, který si každý člověk musí vybrat sám za sebe. Jistě, že jsou tu přirozená omezení, která určují míru dosažených schopností na té či oné úrovni myšlení. Ovšem o schopnostech za každou cenu to není. Jejich sestavování člověku má přinášet uspokojení a pocit naplnění. To proto, že cíl a úkol, který si každý z nás zvolil, je odlišný a jeho naplnění nás vede k utvoření takové bytosti, jakou chceme být. Nikoliv jakou nás chce někdo mít.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Související:

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 4.díl

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 3.díl

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 2.díl

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 1.díl