O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Erien Azarin: Za nulovým bodem

31.05.2011 09:53

Za nulovým bodem 

Tento článek bude asi nepracnější ze všech, co jsem kdy psal, protože se v něm pokusím o popis celé naší existence tak, aby se ve výsledku ukázalo co je a není pravdou. Není to nijak lehké, protože to co chci popsat je velmi komplexní útvar, který sloužil k povznesení člověka, na základě předurčených cyklů. Lidé v průběhu věků věděli, že tu je cosi, co se v našem životě projevuje jako princip, který naši existenci zdokonaluje nezávisle na tom, jestli o tom víme či nikoliv. Tedy se pokusíme zjistit, co a jak bylo do této naší cesty vloženo, aby se proces vývoje nikdy nezastavil. 

Naše bádání nás zavádí k hledání fragmentů pravdy napříč celou historií. Pokud se i vám podaří pochopit, uvidíte, že se opravdu nic neděje jen tak náhodně, protože výsledek je daný. O tom jestli jej dosáhneme jako vítězové nebo poražení, si rozhodujeme jen my sami.

Ze všech pozůstatků minulosti na nás určitě nejvíce působí symbol, tedy určitý tvar zachycující smysl. Nacházíme jej jak v písmu, tak i obrazech. Naši předci studovali vzájemný vztah mezi geometrickými tvary jak v rovině (planimetrie), tak i v prostoru (geometrie, platónská tělesa). Jak se v průběhu věků ukazovalo, tak určité tvary nějakým způsobem vyjadřovali nejen geometrický, ale i duchovní nebo myšlenkový rozměr. Skrytý princip, který se za jejich pozorováním stával zjevným. Oni přirozeně vycházeli z dostupných informací a bylo pro ně obtížné vnímat celek za pomoci částí, které ještě nebyly utvořeny. A nebyla tu ani technologie, která by dokázala doplnit jejich obrazotvornost, nebo médium, díky kterému by bylo možné posbírat velké množství informací, utvářených nezávisle na sobě, tak jak nám to dnes umožňují počítače a internet.

Studiu dvourozměrných obrazů se věnovali nejen esoterici a alchymisté, ale i badatelé budoucích moderních věd jako Thales z Mílétu, který je považován za zakladatele řecké filosofie a planimetrie, spolu s Pythagorasem a dalšími duchovními velikány.

Thales z Mílétu, hledal pralátku, vše tvořící pra-element. Ten nalezl ve vodě, proměnlivé a obdařené božskou silou. Od jeho myšlenek se dostáváme dále až Anaximandrosovi, pro kterého zdroj není živlem, ale neurčitost díky čemuž vnímá vyšší rozměr stvoření, což nás nutně přivádí ke srovnání s kabalou a Stromem života, protože obsahují podobné myšlenky, daleko zasahující do zapomenuté minulosti. Podle Anaximandra nepochází světy z jedné pralátky, ale vznikají a zanikají vydělováním protikladů z božského neomezena. (Aperion - neomezeno, nekonečno, neurčito) Z této rovnováhy vychází teplo a chladno, vlhko a sucho atd. Tímto se utváří živly, které ustavují vznik a zánik. Je to nekonečná a věčná pralátka v neustálém pohybu. Hlubší vesmírný řád, platící úplně pro vše, co se ve vesmíru nachází. Jeden z mála dochovaných zlomků tohoto učení zní:

Ze kterých jest jsoucím věcem vznik,

do těchto nastává i zánik,

podle nutnosti.

Neboť vše si platí pokutu a pokání za své bezpráví,

podle pořadí času.

Tento pohled nás dovádí ke Stromu života a dílku, které jej popisuje Sefer Jecira. Za autora knihy je považován Abrahám, který žil zhruba 2300 let před Kristem v Chaldeji za vlády Babylonského krále Chammurabiho.  V tomto textu čteme: „Deset Sefir bez ničeho.“ A to je cesta až k samotnému začátku našeho bytí. Problém, který nás provází je, že mnoho symbolů bylo utvářeno v časech před potopou a do současné doby se zachovala pouze jejich podoba nikoliv výklad.

První v řadě, je nutné pochopit vlastnost. Jak už naši předkové tušili, vzniká na základě události a symbolem pro ni je kruh. Jenže my víme mnohem víc, protože chápeme, že mezi vlastností a událostí není žádný rozdíl a tuto myšlenku si musíme plně uvědomit a pochopit. Kmit mezi vlastností a událostí způsobuje, že se skutečnost chová současně jako vlastnost a současně jako událost. Je tedy obojím v každém okamžiku. Každá vlastnost je projevením události a událost projevením vlastnosti. Takto vzniká jsoucno pramenící z nulového bodu ve středu, tedy z nuly. Všechno co existuje, vzniká na těchto dvou pozicích probíhajících v jediném okamžiku. Hebrejské Mem, které je symbolem pro element vody ukazuje, že v dávných dobách toto poznání nebylo žádným tajemstvím.

Vlastnosti jsou dané, jsou sami sobě příčinou i následkem, kterým tvoří realitu. Abychom však odlišily smysl jednotlivých částí, potřebujeme pro každou konkrétní symbol, tak jak je zachycen na doprovodné grafice. Vlastnost je projevem jsoucna, proto stojí na široké základně a pomyslný trojúhelník tak míří hrotem vzhůru. Naproti tomu události jsou pomíjivé a jejich dopad není nikdy jistý. Jsou vratké a trojúhelník stojí na svém vrcholu, tedy směrem k zemi. Takto se i význam symbolů rozšiřuje o další možnosti. Protože již nezahrnuje pouze části tvořící jednu vlastnost, ale vztahy uvnitř veškeré reality.

K tomuto principu se následně váže trojnost, která je odvozena z události a vlastnosti. Například Láska, Nenávist, Lhostejnost. Můžeme je chápat jako pohyb odstředivý dostředivý a neutrální. Nikdy a za žádných okolností, jak si později řekneme jako dualitu. Nebo jako kladné a záporné energie. Tím v žádném případě nejsou a jde o zcela nesmyslnou a zavádějící myšlenku. Trojnost je podstatou procesu, který vede k utváření. Napřed jako proces příčin a následků, aby se po dosažení jednoty propojil v jednotném principu.

Aby se člověk v tomto vědění neztratil, byl do významu symbolu zahrnut další aspekt obsažený v živlech. Vzduch, Voda, Oheň. Vzduch představuje první rovinu, ze které vše pramení. Je v něm obsažen nultý bod, ze kterého skrze událost vzniká vlastnost a skrze vlastnost, vzniká událost. Vzduchu náleží mysl. Voda představuje vlastnosti, jejich nesčetné podoby a možnosti. Vodě tak náleží city, protože ty jsou naší zpovědí o tom, kdo jsme. Třetí je Oheň, který představuje událost vznikající působením dvou a více vlastností. Je to každá energie, stejně jako barva, nebo hudba. Proto je řazení Vzduch, Voda ze vzduchu a Oheň z vody.

Tento symbol jsem nezvolil náhodně, protože právě na něm si ukážeme, jak obrovské množství informací lze z tohoto prastarého obrazu vytěžit a také jak moc aktuální jsou pro dnešního člověka. Všichni jej známe jako Davidovu hvězdu, a my se pokusíme popsat její hlubší esoterický význam. Naše vědomí pracuje se třemi základními pojmy. Poznání, pochopení a utváření. Všechny tři jsou v jakési pomyslné řadě, z níž se rodí naše mysl a představují současně vlastnosti stejně jako proces. Od té nejjednodušší až po nejsložitější. Přesto každá z nich představuje jednoduchý princip, který se teprve díky celku stává komplexním útvarem. Jde o další formu trojnosti.

Poznat znamená vnímat. Máme pět smyslů, díky kterým dokážeme zaznamenat skutečnost. Všechno to co vnímáme, ukládáme v paměti a pojmenováváme, abychom jednotlivé skutečnosti odlišili. I v Bibli se píše, že na začátku Bůh přivedl k Adamovi různé tvory, aby viděl, jak je nazve. Tedy aby je pojmenoval. Část naší reality, kterou popisujeme, předchází Atlantis a jde o první věk lidí. Skrze fragmenty dochované v počátcích Egypta, se dozvídáme o lidech, kteří používají Jazyk ptáků. Oni skutečnost nepopisovali, pouze pojmenovávali, a proto nepotřebovaly slova, pouze zvuky.

Pochopit. Tady jsme o něco dále, protože k pochopení potřebujeme vnímané popsat na základě vlastností. Žlutá kytka, vysoký strom, ale i létající pták, běhající zajíc, rostoucí keř. Pochopit znamená popsat vlastnosti skutečnosti, které jsou pro ni významné, ať už z hlediska vzhledu nebo utváření. Díky pěti smyslům máme naše chápání usnadněné, protože poznatky spojujeme podle zdroje, odkud přichází. Zvuk, obraz, chuť, pocit, vůně. Druhý věk lidí je i vznikem slova. Je to období, kdy se významná skutečnost zaznamenává pomocí jednoduchého obrazu, představující běžící zvíře, velkého mamuta, vycházející slunce, sedícího člověka, letícího boha. I tento věk je zapomenutý v zákoutích času, ještě před vznikem skvělé říše třetího věku.

Utvořit. Utvářet můžeme jen tehdy, pokud známe způsob. K tomu musíme vlastnosti od skutečnosti oddělit. Víme, že strom roste, kytka roste ale i louže při dešti. Když si ponecháme pouze konkrétní vlastnost, můžeme je používat jako událost. Tedy vlastnost bez ničeho, stejně jako Sefiru bez ničeho. Sefira je stezka nebo spojnice vedoucí mezi dvěma body, mezi dvěma vlastnostmi. Pokaždé kdykoliv zvažujeme princip, je dobré si uvědomit, co hledáme. Protože v samotném důsledku nás výsledek obdařuje možností pokračovat, pokud víme, po jaké cestě kráčíme. Třetí věk lidí je věk proměn. Lidé používají vlastnosti k tomu, aby dávali věcem nový tvar, nový způsob využití, nový smysl. Je to věk Atlantis. Nezapomínejme, že vlastnost je událost a tedy sama o sobě tvoří, i když na ni jen myslíme.

Symbol je tedy dynamický a neustále se pohybuje. V souladu s knihou Sefer Jecira dopředu dozadu, podle toho jestli staví, nebo koná. Tři epochy vývoje nám ukazují, že na začátku vše pramení z nicoty, aby to jako projev reality naše mysl zaznamenala. Poznala.  V dalším kroku se naučí rozeznat spojitosti, které vedou k odhalení vlastností a nakonec použije vlastnosti jako událost. Všechny tři části se rodí samostatně jako přirozený cyklus příčin a následků, aby se v poslední části spojili do jediného útvaru. Od onoho okamžiku tvoří celek, ve kterém každá část, podporuje části ostatní. Poznání přináší pochopení a tvořivost. Tvořivost přináší poznání a pochopení. A pochopení přináší poznání a tvořivost. Pracují spolu v jediném celku, v jediném symbolu. Je to šest kroků, po kterých se můžeme oddat odpočinku.

Jak se z napsaného ukazuje, symboly existují v nesčetných proměnách. Proto například Tarot, který symboly používá, poskytuje pokaždé odlišný pohled, podle úhlu, kterým se do svého nitra díváme. Je to jako jedinečná kniha lidského života, díky které můžeme proniknout hluboko k jeho podstatě. Pokud jsme otevření pravdě a pokorní před jedinečným Božím záměrem. Stejně tak může být symbolem barva, tvar, číslo.

Vlastnosti jsou projevem jsoucna a rodí se z nitra nicoty. Toto si uvědomovalo bezpočet mudrců dávnověku, i když nedokázaly obraz přímo pojmenovat. Přesto ať už Kabala ve svém Ain Sof, nebo Anaximandros se svým Aperionem, k oné nicotě dochází. A nejen to, protože dospívají k poznatku, že každá vlastnost pramení z nicoty a existuje jen díky své aktivitě. Stejně tak mysl vznikala na základě uvědomování si vlastností a událostí. Pokud odstraníme jednu stranu principu, odstraníme spolu s tím i druhou. Tedy pokud odstraníme událost, zanikne i vlastnost. Tento jednoduchý příklad nás dovádí k představě, že vše cokoliv chceme, aby existovalo, musíme neustále utvářet, protože jinak vlastnost zanikne v nicotě. Tento neprojevený stav, je nazýván různě. Akáša, Éter, Ain sof, Aperion, Vzduch. Jde o výchozí stav, kdy cokoliv může nastat, pokud vyvoláme aktivitu vedoucí k projevení. Teplo, chlad, světlo, tma. Tedy že vlastnosti tvoří události a události vedou k projevení vlastností. Kruh kmitá dopředu dozadu. 

Kruh není zvolen náhodně, protože dokonale popisuje princip události. To, co se na jedné straně pohybuje zleva doprava, se na druhé pohybuje obráceně. Cesta vede jeho středem skrze nulový bod. Nulový bod představuje nejen rovnováhu, ale spolu s tím i nicotu, ze které vše vychází. Ve které je vše spojeno. Kruh nám ukazuje, že událost (pohyb), vede k projevení vlastnosti (směr, rychlost, vzdálenost). A vlastnosti jsou podstatou pohybu. Proto je právě z kruhů vytvořen kabalistický princip Ain, Ain Sof, Ain Sof Aur. Jde o princip, který je uzavřený a proto nemá počátek a konec. Přesně ve smyslu věty: „Jejich konec je zakotven v jejich počátku a jejich počátek v jejich konci.“ I tady se setkáváme s trojúhelníkem. Stejně jako u myšlení. Jeho protějškem v projeveném světě je trojice živlů Vzduch, Voda ze Vzduchu a Oheň z Vody. Takto je oddělen svět nad klenbou všeobsažná nicota, od světa pod klenbou, projevená skutečnost. Naše putování nás zavedlo ke květu života, který používali Egypťané. I když složeným za pomoci šesti prstenů světa za nulou a před ní. I tady nacházíme princip Davidovi hvězdy.

Vlastnosti jsou dar, díky němuž můžeme existovat a tvořit svůj svět. A to i přesto, že každá z nich může našemu životu prospívat i škodit. Jestli jich využíváme nebo zneužíváme, je volba, kterou činí každý sám za sebe. Ale to nás nijak ve smyslu vlastností neodlišuje, protože ať už konáme dobro nebo zlo, vždy musíme být celiství. Takto je mnoho z nás povolaných, ale jen málo vyvolených. Tedy každý procházíme stejnou cestou, ale cílem projdeme jen tehdy, pokud založíme svůj chrám na moudrosti. O popis našeho povznesení se pokouší další symbol, který je znám jako Strom života.

Jako základ pro jeho pochopení nám Sefer Jecira nabízí pomůcku, v pojmech vyryl a vytesal. Zde se vlastnosti chápou jako pilíře, na kterých stojí sama podstata stvoření.  Každý pilíř je vytesán z božské prapodstaty a ovlivňuje, kdo jsme, i kým jsme. Protože jak bylo řečeno, není v lidech žádná odlišnost, musíme pochopit vzájemný vztah vlastností. Ty fungují jako události, díky kterým se rodí zkušenost. Ta negativní popisuje pozitivní a naopak. Pokud vezmeme pilíř Lásky, tak jak je vytesán, událost do něj vyrývá negativní i pozitivní zkušenost. Tím se pilíř buďto upevňuje, nebo naopak oslabuje. Znamená to, že si vnitřně určujeme, jestli tuto vlastnost chceme nebo ne. Pokud ji vnitřně odsoudíme, zanikne. A to je důvod, proč do pilíře lásky máme vyrývat zkušenost, která ji podporuje. Odpuštění, radost, milosrdenství, něha, citlivost. Nikdy ne sobectví, zlobu, nadřazenost apod. Pokud chceme více pochopit Strom života, musíme si jej rozložit na dvě původní části.

Toto vyobrazení nás zavádí do Egypta k pyramidě slunce. Odkud patrně také Strom života pochází. Je na něm vidět obě části, jak zemskou tedy svět událostí, tak i sluneční, svět vlastností. Oba domy, jsou odděleny a ukazují, že na sebe nenavazují. Vedou nás k myšlence, že svět se odklonil od přirozeného řádu a zároveň Strom života popisuje, jakou cestou tento správný řád obnovit. Ukazují, kudy vede cesta k Bohu. Číslem tohoto uspořádáni je deset. A to přesně jak praví prastarý učenec, pět proti pěti. Přirozeně to nemusí znamenat, že vina leží na člověku samotném. Daleko více bude pravdě, že byl porušen hlubší princip, jehož následkem člověk upadl do hmotného zajetí. Planeta sama je odkloněna od prapůvodního principu. Je to událost podobná posunu pólů, kdy se v řádu kosmických zákonitostí budeme muset opět vrátit k určitému principu věcí. Pokud se pootočíme, čtyři vrcholy se spojí a tak utví šestici vrcholů prapůvodního krystalu.  Číslo lásky a harmonie. 

U pyramidy se chvilku zdržíme, protože i ona je popisem vývoje. Tentokrát s číslem čtyři. Jak už bylo řečeno, jsou první tři části časem utváření. Čtvrtá je časem propojení. Pokud se nám podaří části spojit, posouváme se o úroveň výše. Ne tak, že se změní symbol, ale tak že jej posouváme na další úroveň. V této až primitivní jednoduchosti se ukrývá nezměrná hlubina stvoření. A pokaždé kdykoliv na něj hledíme, vystupují nám před očima principy, které vedou k utváření. Stále dokonalejší a komplexnější. Ve smyslu Stvoření jde o částí šest, protože jej tvoří tři vrcholy a tři spojnice.

Na své cestě za poznáním jsem se musel hodně naučit a také pochopit mnoho různých principů, které svět poznání otevírají. Ze své zkušenosti vím, že Stvořitel nikdy neodpoví na otázku, pokud odpovědi nebudete rozumět. Pokaždé kdykoliv chcete vědět víc, musíte vykonat cestu, kterou on sám určí a pochopit vše, co je potřebné. Odpověď tak můžete utvářet i několik let. Mluvím o tom proto, že se všude kolem nás rojí nejrůznější duchovní mistři, kteří berou celou naši minulost a vykonanou cestu na lehkou váhu. Vypouští pravdy a názory, které nemají žádné opodstatnění v realitě a svádí tak lidi na cestu, které nerozumí a která je může hluboce zranit. 

Stvoření není založeno na kladných a záporných silách. Je založeno na bytí a nebytí. Jak se ukazuje, tak každá vlastnost je ze své podstaty událostí a tak vše co pramení z našeho srdce i hlavy je totéž, co tvoří svět kolem nás. Každý pocit je skutečnost. Každá myšlenka je skutečnost. Stvořitel měl pouze dvě možnosti jak s člověkem naložit. Nechat ho tam kde je, bez svobodné vůle podřízený tělesnému principu. Nebo mu dát svobodnou vůli a poslat do světa, ve kterém se princip projevuje v přírodních zákonech. Pokud se nesnažíme tomuto principu rozumět a nahrazujeme jej falešnou duchovností, velmi si ubližujeme a navíc ztrácíme to, co ke skutečnému životu vede. Protože vlastnost trvá pouze tehdy, pokud trvá událost a událost jen tehdy, trvá-li vlastnost.

Nikdy se nenechte vtlačit do světa duality, kterou hlásají některé duchovní cesty. Dokonce ani láska a nenávist není součástí duality, ale trojného principu, který vám dává dokonalý nástroj pro utváření vlastního života. Tento princip obsahuje tři části. Lásku, Nenávist a Lhostejnost. My lidé nežijeme v dokonalém světě, a jsme neustále pod tlakem názorů, událostí a okolností, ze kterých musíme volit to, co nám vyhovuje a je pro nás prospěšné. Trojný princip je dokonalým nástrojem pro toto formování naší existence. Láska je úžasná, ale pokud se zamilujeme do peněz, drog, nebo alkoholu, je naprosto devastující. Když však uvízneme v pasti, je to Nenávist, která nám umožní se od špatnosti odtrhnout. Dá nám dostatek síly a energie se vzepřít a plnou mocí ducha špatnost odmítnout. Ale jsou tu i věci, které k životu potřebujeme i přesto, že k nim nechceme upnout svého ducha, jako již řečené peníze. Díky Lhostejnosti k nim můžeme zaujmout neutrální postoj, a užívat je bez emocí, jako nástroj existence. Pokud vás někdo donutí jakoukoliv část tohoto trojného principu odmítnout a potlačit, zbaví vás možnosti tvořit svůj vlastní život. Chytnete se do pasti lží, zbaveni schopnosti najít cestu ven. Cokoliv máte je dar Stvořitele k vaší cestě, vnitřní proměně a věřte, že to vymyslel lépe, než by to dokázal jakýkoliv člověk. Proto poslouchejte především sebe sama, svůj vnitřní hlas, který promlouvá z vaší celistvosti, a nikoliv z nevědomého dogma. Není většího uvědomění si života, nežli prožitek svého „já jsem“ v celistvosti.

U trojného principu platí, že pokaždé kdykoliv používám jednu jeho část, používám současně i ostatní. Takto musí pracovat propojení. Proto když vytvářím energie odmítnutí (nenávist), protože mi někdo ublížil, vytvářím i ostatní části principu, tedy soucit (láska) a neutrálnost (lhostejnost), na které je postaveno odpuštění. Stejně tak je to u myšlení s principem poznat, pochopit a tvořit, pokud propojení dosáhneme. To je moudrost.

Moderní technologie nám umožňuje rozvinout svou představivost pomocí obrazů jakým je například fraktál. Ten lze laicky vysvětlit tak, že jde o geometrický objekt, který je sobě-podobný, což znamená, že pokud objekt pozorujeme v jakémkoliv měřítku, vidíme stále se opakující útvar. Takže i když se na první pohled zdá být velmi složitý, vzniká použitím jednoduchých pravidel. Pokud pozorujeme přírodu, máme dojem, že vzniká ze zdánlivého chaosu, ale je to jen klam. A právě pochopit tento skrytý řád, nám umožňuje naleznout pravdu. Slovo fraktál použil matematik polského původu Benoit Mandelbrot, který je považován za zakladatele fraktální geometrie. Jako první dospěl ve svých úvahách k domněnce, že přírodu mohou utvářet jednoduché neustále se opakující vzory.  U fraktálu nacházíme tak zajímavé vlastnosti, jako jsou nekonečně dlouhý obvod, nebo nekonečně malý obsah. A to je zdá se sama podstata vesmíru.

Jaký je, svět ve kterém žijeme? Především není trojrozměrný. Tuto myšlenku se nám pokouší vnutit fyzika studiem trojrozměrných těles. Lidský svět má pět rozměrů. Pět okruhů vlastností, které jsme schopni vnímat. Obraz, zvuk, chuť, pach, pocit. To znamená, obraz a tvar, hustotu, složení, strukturu, váhu a teplotu. Z těchto pěti úrovní skládáme své poznávání reality bez ohledu na to, kolik měří zvuk a jestli je vůně vysoká. Pro každou vrstvu reality máme smysl, kterým ji dokážeme vnímat. Každá vrstva pak utváří poznatelnou rovinu, kterou dokážeme ovlivnit. Pokud si uvědomíme tento fakt, můžeme s vlastnostmi, které zaznamenáváme díky smyslům pracovat. Takto se od čísel tři a šest, posouváme k číslu pět. Naším dalším symbolem je pětiúhelník. Pětiúhelník je základem dvanáctistěnu, jakéhosi lidského krystalu, se kterým jsme díky smyslům provázáni. Na květu života bychom ho hledali marně, proto si jej na něj musíme promítnout.

Uvnitř krystalu existuje šest spojnic, tedy dvanáct směrů. Proto takovéto uspořádání. V tomto článku nechci více rozvádět celé poznání kolem tohoto obrazu, přesto je dobré vědět alespoň tolik, že uspořádání má svůj smysl. Tímto obrazem se vlastně z časů Atlantis přesouváme přímo do přítomnosti, protože květ života je symbol čtvrtého věku. Důležitý pro nás je nejen tím, jak popisuje uspořádání naší osobnosti, ale hlavně tím, že díky němu můžeme nahlédnout do budoucnosti.

Nejprve se navrátíme k trojnosti. Pokud pracujeme s určitým počtem vlastností, které se navzájem ovlivňují, vytváříme schopnost. Schopnost musíme skládat pomocí poznaného a v každém okamžiku si tak plně uvědomovat tuto činnost. Takto utváříme shodu, díky které se vlastnosti uspořádané do schopnosti mohou propojit, a tím vzniká opět vlastnost. Vlastnost je neoddělitelná a všechny její části se dějí současně bez toho, abychom si je museli uvědomovat jednotlivě. Takto můžete vytvořit úžasně dynamický nástroj například u myšlení. Jde o to, aby všechny tři části poznat, pochopit a tvořit pracovali současně a nikoliv postupně jedna za druhou.

Když se kouknete kolem sebe, všimnete si, že někteří lidé, kteří vypadají stejně, jako ostatní jsou výjimeční. My říkáme geniální. Je to tak proto, že u nich vrozenou cestou došlo k propojení dvou vlastností, takže bez jakéhokoliv úsilí přeskočili schopnost. Díky tomu nemusí o nic vědomě usilovat. Věci se jim dějí současně. Spojují obraz a cit dohromady a malují jedinečné obrazy. Spojují zvuk s citem dohromady a hrají jedinečnou hudbu. Zdá se to být jako nespravedlnost pokud jsou takto obdařeni, jenže tuto možnost má každý člověk. Je to svět, do kterého jednou vkročíme. Svět, kde uvidíme zvuk, uslyšíme barvy. Svět kdy se každý rozměr promítne do rozměrů ostatních. Slovem stvoříte obraz, obrazem stvoříte zvuk. Svět jedinečný a krásný, který už existuje, i když ho neumíme najít. Je tady vedle nás. V každé vteřině našeho života.

Erien Azarin, Sedlecko 26. května 2011

 

Diskusní téma: Erien Azarin: Za nulovým bodem

Datum: 01.06.2011

Vložil: Erien Azarin

Titulek: Dotečka.

A ještě maličkost co se týká pravopisu, je to věc kterou neřeším, protože článek je výsledkem myšlenek, které jsou velmi rozsáhlé a popravdě ani nevím, jak ještě u toho můžu klapat na klávesnici. Ale psát je opravdu nemusím, protože se snažím ukázat pouze to jak se věci utváří. To má s pravopisem máloco společného a proto ani nemám chuť hloubat nad tím, jestli se někomu chce nebo nechce vidět formu a nikoliv obsah. Pro mnoho lidí je forma zásadní a proto obsah nevidí. Nakonec jistě, článek se nechá opravit, ale způsob nahlížení na věci kolem nikoliv. Měkké a tvrdé i není o chápání absolutně ničeho, pouze toho kolik mi společnost udělila titulů. A jak moc jsem seděl v lavici zbytečně. Já tam zbytečně seděl, ovšem nevidím v tom nijak velký problém, protože nestavím jaderné elektrárny, pouze píšu články, které si každý může opravit, pokud se mu chce hloubat nad pravopisem. Strom života není o tom kde žijeme, protože byť existuje v tomto světě panenský duch, je opravdu pouze onou formou, která může mít obsah, pokud pochopíme jak ho do ní vložit. A o tom Strom života je.

Datum: 31.05.2011

Vložil: janko

Titulek: ...ach jo,...

Je sice hezké, že se autor popasoval s tématem existence, ale bohužel nezvítězil. Posloupnost kroků - tedy logiku - máme proto, aby bylo zřejmé, co bude následovat.
cituji:
Stvoření není založeno na kladných a záporných silách. Je založeno na bytí a nebytí.
....jakmile užiji zápor "ne" (nebytí) ihned po slovu bytí - tak si nabíhám na vidle ke smyslu první věty.
...a takových perel je tam víc. Nehledě na neznalost "shody podmětu s přísudkem", která podmiňuje jakékoliv hloubání o světě příčin a následků. Vědět, kdy se píše měkké a kdy tvrdé "i" ("Y") je pro češtinu primární znak chápání VZTAHU. Včetně vztahů v prostoru.
Mrzí mě, že musím článek kritizovat, strom života je dobrý koncept, ale platný jen v duchovní sféře. A my žijeme v obou , i v té materiální.
Jakmile jednu pomineme, vymstí se nám. Nemusí to být v tomto životě, programy pro lidstvo se staví na dlouhá tisíciletí. Hlad po vzpomínkách na naší duchovní éru žene lidi do extrému, zapomínají vyrovnávat svůj vztah k materiálům těla, ve kterém je nám umožněno duchovní svět vnímat.
...ale každý pokud je dobrý Petře...., díky za něj pro ty, kdo sledují tvou stopu...

Datum: 01.06.2011

Vložil: Erien Azarin

Titulek: Re: ...ach jo,...

Pane Janko. Několikrát jsem Vás žádal, abyste na mé články nereagoval, přesto nakonec vždy dojde k tomu že to uděláte. Já nesouhlasím ani s jedinou částí vašeho konceptu stvoření. Takže nemůžu chápat ani rozumět tomu co píšete o bytí a nebytí. Držte se čeho chcete, ale jestli nevidíte rozdíl mezi plus a mínus a být a nebýt, máte problém. A s tím vám nikdo nepomůže, protože ten si musíte řešit sám. Takže vlastně není co odpovědět. Rozhodně nežijeme v obou sférách. Žijeme jenom v té materiální, do duchovní nás zatím nikdo nevpustil. Záměrně jsem z článku vypustil části o uhlíku a pod, jak vidím úplně marně.

Datum: 02.06.2011

Vložil: janko

Titulek: Re: Re: ...ach jo,...

Azarine, je mi jedno, že máte bobky z mých reakcí, patří vám to. Na druhé straně chápu, že s vaším chápáním logiky se spolu nedohodneme. To ale neznamená, že k některým nesmyslům z vašeho "pera" budu mlčet.
To, že nežijete v obou sférách, to vím také. dokonce ani nevíte, že duchovní sférou je naše vnímání a myšlení, které je stále přítomné v nás o okolo nás, dokud máme tělo. A po smrti se vaše zkušenosti a vědomosti roztřídí opět do fraktálů, ze který se bude skládat další energetické dítě. Na to, abyste svou nehmotnou formu existence udržel "pohromadě" i po smrti - na to zatím zapomeňte. I k tomu musíte mít především CIT PRO MATEŘŠTINU, který vám chybí. Jinak byste se totiž nepletl ve shodě podmětu s přísudkem. Zatím to ještě netušíte, ale čeština je jedním z mála jazyků, které jsou citlivé na dodržení "dvojice". Dvojicí je vždy těleso a jeho pohyb (podmět=stav + sloveso=pohyb). Rozlišení, jestli ten pohyb dělá žena či muž, to jsou ty hlavní "dveře", které vedou ke zlepšení situace na Zemi. Z ocenění toho, co dělá žena a co muž - odtud pramení souboje o "moc", dnes převedenou do anonymních lidí, řídících pohyby zboží a myšlenek na zemi pomocí médií. Odtud máme "mužské" měkké "i" a rozvidlené "ženské" (= rodící) "y" . je to zakódováno i ve tvaru těch symbolů.
Přeju vám víc radosti z jazyka, kterým sdělujete své myšlenky. Ale tu radost si musíte zasloužit. Třeba tím, že příště rozeznáte, které slovo patří k ženskému "y" a které k mužskému "i".

..ale to je asi zbytečné vysvětlovat tomu, kdo nepochopil ani předložku "NE", která vždy překlápí význam slova do protisměru.
užijte si své poznatky a naučte se gramatiku, kvalitní myšlenky totiž můžete zapsat nekvalitním nástrojem pouze méně kvalitně. Čtenář není blbec, pozná to. To je prostá a zcela zákonitá zkušenost, snad i vaše.
A kecy o formě jsou zas o tomtéž. Forma odpovídá obsahu, který je sice prvotní, ale bez odpovídající formy vykazuje kvalitu obsahu přiměřeně, samotný obsah je méně kvalitní, protože je méně kvalitní i duchovní nástroj, kterým prostor zkoumáme. Možná už víte, že vjemy popisujeme jazykem citu, který bychom měli znát pořádně. A z historie si snad nastudujete, že jazykem citu je vždy mateřština.

Datum: 02.06.2011

Vložil: Erien Azarin

Titulek: Re: Re: Re: ...ach jo,...

Pokud už musíte veřejně hlásat Satanova učení, nechce se vám s tím jít na Satanský web? Nepřijde vám divné, že nakonec skončil upálený v Sodomě? Nebo si fakt myslíte, že to nemá žádný význam? Že to jsou vše jen báchorky?

Datum: 01.06.2011

Vložil: Erien Azarin

Titulek: Re: ...ach jo,...

Ale nakonec je dobře že jste napsal. Napíšu článek o tom, proč se lidé nesmí za žádnou cenu držet vašeho konceptu a to pěkně od Hada a Jablka až po Uhlík a Křemík.

Datum: 31.05.2011

Vložil: Erien Azarin

Titulek: dvě malé poznámky

Díky. Budu se snažit lépe vysvětlovat.

Datum: 31.05.2011

Vložil: esetka

Titulek: dvě malé poznámky

Dobrý den,
ne zcela jsem článek pochopila, ale mám aspoň dvě malé poznámky:
- k pojmenovávání
V poslední době se vymýšlejí umělá pojmenování pro situace, které podle mě žádné pojmenování ani nepotřebují - a tím se vytváří iluze nějakého "uchopení" problému (a nebo možná nezbytný předpoklad pro jeho uchopení). Když třeba zemře malé dítě a nikdo neví proč, je to "syndrom náhlého úmrtí kojence". Když žena zemře po aplikaci menstruačních tampónů, je to "syndrom toxického šoku" - a mnoho dalších.
- k udržování existence
Podobná myšlenka byla obsažena v kodaňské interpretaci kvantové teorie. Ilustrovat lze tak, že například Měsíc se dle této interpretace pomalu rozplývá v neurčitý přízrak a teprve zaměření pozornost jej z této superpozice stavů přiměje skočit do projevena.
Jinak Vaše články jsou dobré - hluboké a přece působí dojmem, že je píšete tak lehce.

Záznamy: 1 - 8 ze 8